Věřím, že můžu překonat všechno, říká odchovanec Michal Teplý

HAVLÍČKŮV BROD – V minulé sezoně byl tahounem staršího dorostu a nedílnou součástí A-týmu v play- off. Zejména v sérii s regionálním rivalem, SKLH Žďár nad Sázavou, byl přínosem, když pomohl k vyřazení soupeře. Řeč není o někom jiném, než o Michalu Teplém. Talentovaný útočník se s havlíčkobrodským dresem rozloučil právě po předešlém soutěžním ročníku a šel vstříc nové výzvě. „Míňa“ svůj potenciál rozvíjí v Liberci, kde dál hokejově roste, ovšem jedním dechem dodává: „Na Brod vzpomínám ze všeho nejradši, je to můj domov a vždycky bude!“ V rozhovoru se Michal rozpovídal o současné sezóně a též zavzpomínal na staré časy. (Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej)

Michale, před nedávnem jsi absolvoval turnaj s reprezentační osmnáctkou ve švýcarském Zuchwilu. Jak celou akci hodnotíš?
Když jsem dostal pozvánku, byl jsem šťastný, hrozně jsem se na to těšil a už jsem si představoval, jaké to asi bude. Myslím, že se mi to docela vydařilo, hrálo se mi dobře, trenér mě chtěl asi vidět, tak jsem hrál skoro všechno. Samozřejmě týmový výsledek nebyl zcela úplně ideální, chtěli jsme být první nebo alespoň druzí, nakonec jsme byli třetí.

Hned při své premiéře jsi zaznamenal dva góly do sítě Slovenska. Obzvlášť ten poslední byl hodně důležitý, jelikož byl vítězný. Vybavíš si je?
Nevím, jestli to bylo štěstí začátečníka, nebo se to tak opravdu mělo stát, já doufám, že ano, na oba dva mi nahrál Vojta Střondala a mně to tam prostě spadlo. Byl jsem rád, protože při prvním zápase na turnaji se vyhrálo a naší lajně se dařilo. Druhá branka padla asi minutu před koncem, tak jsem si připomněl, jak voní vítězný gól ve vyrovnaném zápase.

(HokejkaTV)

Společně s tebou se do osmnáctky podívali Adam Raška, Filip Přikryl a Martin Haš. Drželi jste jako mladí hráči při sobě?
Na začátku turnaje určitě jo, protože jsme se líp znali ze sedmnáctky, ale ostatní kluky jsme znali také, jen ne tak dobře. Postupně s probíhajícím turnajem jsme se poznali více, a už jsme neviděli rozdíly, jestli se známe déle, nebo jsme se právě poznali, tedy aspoň já.

Byl jsi se svým výkonem na turnaji spokojený?
Myslím si, že jsem neodehrál špatný turnaj. Je jasné, že hokej je hra chyb a chyby byly, jsou a budou, ale je důležité jich dělat co nejméně. Dal jsem i nějaké góly, ale je také důležité hrát dobře dozadu, vracet se a hrát zodpovědně v obraně. Abych řekl pravdu, tak s hrou vzadu trochu bojuji, moc mi nejde. Ale nechci to vzdávat, chci být co nejkomplexnější hráč. Takže spokojený jsem, ale jsem si vědom svých nedostatků.

Minulou sezónu si odehrál v Brodě, odkud jsi odešel do Liberce. Jak se ti na severu Čech líbí?
Na Brod vzpomínám ze všeho nejradši, je to můj domov a vždycky bude. Je to místo, kam se hrozně rád vracím. Jestli jsem chtěl v hokeji pokračovat na nejvyšší úrovni, musel jsem působiště změnit a rozhodli jsme se s rodiči pro Liberec. Je to něco jiného než v Brodě, je tam lepší zázemí a město je to větší. Je tam více lidí, to je mi docela nepříjemné. Pro můj hokejový růst je to ale určitě lepší, to je bez debat.

V současné sezóně pendluješ mezi Libercem a Benátkami nad Jizerou. Je těžké skloubit dohromady cestování a školní povinnosti?
Není to nic lehkého. Je velkou výhodou, že Benátky trénují v Liberci, tak jsem pořád tam a nemusím jezdit do Benátek. Do těch jezdím jen na zápasy, ale to jezdíme všichni společně z Liberce autobusem. Se školou je samozřejmě problém, ne, že by mi nevycházeli vstříc, to vůbec ne, ale trénujeme dopoledne. Ostatní kluci v mém věku si říkají, jak je to super, že nemusím chodit do školy. Dřív jsem si to také myslel, jenže teď už tolik ne. Hrozně moc zameškám, pak je otravné a unavující to dohánět a pořád si něco zjišťovat.

V minulé sezoně jsi v Brodě nastoupil za chlapy, a hned v play-off proti žďárským Plamenům. Posunula tě tato zkušenost v této sezóně? Pokud ano, tak v čem?
Ano. Zvykl jsem si, že nemusím být nervózní z toho, když mám puk, pak na mě kouká hodně lidí. Byla to první zkušenost mezi dospělými a myslím, že jsem ji zvládl na výbornou, moc jsem si užíval zápasy se Vsetínem. Zápas na Lapači jen tak nezapomenu a to ne jen proto, že mě polili celého pivem. (směje se)

Michal Teplý nahradil v play–off na malou chvíli Miroslava Třetinu a odehrál i zbytek vyřazovacích bojů, v nichž zaznamenal 3 body (1+2).
Michale, zatím zažíváš snovou sezónu, jelikož před několika měsíci ses vrátil z Ameriky, kde jste na neoficiálním mistrovství světa získali bronz. Zrovna ty jsi rozhodl o zisku cenných medailí. Vybavíš si ještě důležitou branku?
Nejkrásnější turnaj, nejdůležitější zápas a nejdůležitější branka v mé dosavadní kariéře. Něco takového bych přál snad všem! Prostředí, lidé, kultura, všechno je jiné a já jsem si to tam užíval. Všechno jsem si zapisoval do paměti, i když se nám ve skupině nedařilo. Na tu branku vzpomínám pořád, byla totiž moje jediná na turnaji a ta nejdůležitější. Byl jsem za bránou, dvakrát jsem se vysmýkl soupeři a pak jsem vyjížděl z rohu podél kruhu, rychle jsem si to přehodil do forhendu a vystřelil jsem pod vyrážečku. V hale bylo hrobové ticho, jenom naše střídačka řvala jak smyslů zbavená, protože jsme hráli zrovna proti Kanadě.

Ačkoliv jsi věkem ještě starší dorostenec, tak v Liberci hraješ za juniorku a k tomu v Benátkách nastupuješ do zápasů WSM Ligy. Je to velký skok?
Kdekdo by si řekl, že to nebude takový rozdíl, jenom rychlejší a silovější, ale je to ohromný skok jít hrát WSM Ligu. Hrají tam zkušení chlapi, kteří hrají celý život, známá jména jako Skuhravý, Nedorost nebo Vampola. Je to super proti nim hrát. Nebo Roubík, to je legenda WSM Ligy. Juniorka je taky značný rozdíl, je to ulítaná soutěž, takže se tam hodně bruslí. Zároveň je to nevyzpytatelná soutěž, není moc technická.

Jak již bylo zmíněno, odešel jsi z Havlíčkova Brodu. Sleduješ, jak si vedou Bruslaři v jednotlivých soutěžích?
Sleduji starší dorost a naše áčko. V dorostu jsou kluci, co se mnou vyrůstali, tak jim to moc přeji. Přeji klukům z áčka, ať postoupí do WSM Ligy, když se nám to nepodařilo v minulém ročníku, tak aspoň letos.

Trenér David Bruk tě vybral na turnaj do Zuchwilu, kde ses ukázal v dobrém světle. Čekal jsi, že se ti turnaj tak vydaří?
Ne, to jsem nečekal, jel jsem tam jako mladší, tak jsem si to tam chtěl užít a ukázat trenérovi, co ve mně je. Tohle byla jen třešnička na dortu a bonus, samozřejmě jsem za to moc rád.

Michal Teplý v osobním souboji. Na turnaji pěti zemí si ve 4 utkáních připsal 5 bodů (3+2)!
(Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej)
Je to sice ještě hodně daleko, ale v dubnu se bude konat mistrovství světa do osmnácti let v Rusku. Máš vytyčený cíl se svými výkony probojovat na šampionát?
Řeknu to na rovinu. Ano, mám. Chci tam. Všichni doma doufáme, že to dokážu. Věřím si, teď jsem na ledě sebevědomý, jezdí mi to, ale může se to otočit, nemusí být forma, může přijít zranění, ale o tom nechci přemýšlet. Kdyby se to nepodařilo, tak se svět nezboří, náš ročník má jet na mistrovství světa příští rok.

Jak se srovnáváš s tak enormním vytížením? Přeci jen věkově spadáš stále pod starší dorost, není toho na tebe až moc?
V létě jsem se připravoval a dřel v posilovně se svým strýcem, kmotrem a hokejovým trenérem Jirkou Čelanským, takže to zvládám. Mám natrénováno, v Liberci na ledě trénuji s bývalým hráčem NHL Honzou Ludvigem, který mě učí i boxovat. V hlavě mám pořád nastavené, že nic pro mě není hodně a můžu překonat všechno. Tohle se mi vymstilo asi před dvěma lety, kdy jsem přijel ze zimní olympiády děti a mládeže z Litvínova, měl jsem toho tolik, že jsem skončil v nemocnici na kapačkách, takže odpočinek a regenerace jsou strašně důležité. Někdy, když se necítíte dobře, je lepší si odpočinout než jít zase trénovat.

Ve Švýcarsku jsi nastupoval v první formaci společně s Vojtěchem Střondalou a Adamem Gajarským. Jak se ti s nimi hrálo?
Myslím, že jsme si spolu dobře sedli i lidsky. Dali jsme skoro všechny naše góly, ale je pravda, že jsme měli nejvíce prostoru, vyhověli jsme si a klapalo nám to, za což jsem rád.