Měl jsem rád Dominika Haška, říká Zapletal. Teď vychovává jeho nástupce

Realizační tým Bruslařů posílil trenér brankářů. Marek Zapletal chytal druhou ligu, už od juniorského věku ovšem věděl, že chce být trenérem. Vystudoval magisterský titul v oboru tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Palackého v Olomouci a je držitelem trenérské licence B. Rodák z Kroměříže má za sebou i přes svůj nízký věk trenérské úspěchy. Spolupracuje s Martinem Altrichterem a jejich svěřenci jsou součástí širších i užších výběrů mládežnických reprezentací.

Část jeho života vyplňuje také florbal, v němž se jako útočník prostřílel až do nejvyšší domácí soutěže. Sportem číslo jedna je pro něj však hokej. Loňskou sezonu strávil ve Vsetíně, kde pomáhal všem brankářům od mládežnických extralig až po prvoligové áčko. „Loni se mi výborně spolupracovalo s Lubošem Horčičkou. Věřím, že tady na to navážu. Mám chuť se dál zlepšovat,“ srší odhodláním.

Stejnou roli jako na Valašsku bude teď zastávat v Havlíčkově Brodě. „Rozhodně to neberu jako krok zpátky. Na každém rohu tady vidím ambice a chuť vrátit se zpět do 1. ligy. Udělám všechno pro to, aby na to byli gólmani dobře připravení. Pro klub to hodně znamená a chtěl bych, aby se na třetí pokus postup povedl,“ těší se na novou výzvu.

Je vám teprve 35 let. Jak dlouho už trénujete?
Věnoval jsem se tomu už dlouho při hráčské kariéře. Úplně malé prcky jsem se začal trénovat, když jsem byl v juniorech. Chodil jsem s nimi na led a strašně mě bavilo s těmi malými pracovat. Věděl jsem, že bych určitě chtěl trénovat. Díky tomu jsem studoval školu a myslím si, že jsem k tomu spěl.

Jak jste se k tomu vlastně dostal?
Měl jsem tehdy nabídku v mateřském klubu v Kroměříži, protože viděli, že k tomu vztah mám. Měl jsem tam známého trenéra. Viděli, že se tomu věnuji, takže mě oslovili a měl jsem tam funkci už během hráčské kariéry.

Jste mladý. Tipuji, že jste zastáncem moderních metod trénování. Kde čerpáte inspiraci?
Všechny správné věci mám od Martina Altrichtera, mám jeho školu. Jinak inspiraci čerpám všude po světě, je to taková globalizace chytání. Samozřejmě mám nějaké vyhraněné věci, které se mi líbí nebo nelíbí. Já to mám založené hodně na bruslení, dobré fyzičce a reakci. A když někde něco vidím, sám si to napřed vyzkouším na sobě. Pak až to pouštím dál.

Český hokej pořádá v poslední době různé semináře pro trenéry. Účastníte se jich? A jaký na ně máte názor?
Na pár seminářích jsem byl. Je to trošku povinná věc, protože když má člověk licenci B, tak musí splnit nějaké body za rok. Takže i letos budu muset někam ještě jet. Já si od každého beru něco, co se mi zamlouvá. Nikoho nechci kopírovat. Ale určitě je to přínosné. Jsou to další věci, které někdy už vím, někdy se zas něco dozvím. Já si z toho vezmu, co potřebuji.

Na seminářích se asi potkáváte s dalšími trenéry gólmanů. Jste spolu v kontaktu a předáváte si rady?
S některými trenéry se známe. Máme na sebe kontakty a facebooky, takže vidím spoustu videí a jejich práci. I takhle jsme v komunikaci a vím, co kluci dělají.

Vy jste byl u zrodu Altrichter goalie academy. Jak to celé vzniklo?
Když jsem se přestěhoval do Prahy a začal jsem svoji práci na Kobře shodou okolností s prcky, tak jsem se tam potkal s Martinem Altrichterem, který měl tuto myšlenku. Byl jsem první, koho si vzal pod křídla, naučil mě spoustu věcí. Začali jsme dělat i letní kempy, pravidelné gólmanské tréninky, takže nějakým takovým způsobem to vzniklo. Šlo také o to, že jsem z Moravy, on byl ve Zlíně, tak jsme si padli do oka, od začátku jsme se naladili na stejnou vlnu.

Když jste hrál florbal ještě za Počenice, tak jste se utkal proti Havlíčkovu Brodu a dal jste v zápase dva góly, ale prohráli jste 4:6. Vzpomenete si na ten zápas?
Vím, že to byla druhá nejvyšší soutěž, a vím, že se hrálo ve Žďáře nad Sázavou dokonce. Pamatuju si na ten zápas dobře, protože to byl takový můj klasický den, kdy jsem ještě chytal za Kroměříž. Florbal jsme hráli v 10 dopoledne. Dohrál se zápas, všichni odjeli domů, ale já jsem zůstal ještě tam. Měl jsem nabalenou výstroj a čekal jsem, až přijede autobus. Pak jsem šel hnedka na hokejový zápas, obě haly jsou ve Žďáře vedle sebe. To bylo takové dvojutkání, to se mi povedlo víckrát – ze zápasu na zápas a z tréninku na trénink.

Od letní přípravy jste tady v Havlíčkově Brodě. Jak se vám líbí zázemí Kotliny?
Je to pěkný zimní stadion. Já si pamatuji, že jsme tady hráli naposledy jako kluci. Od té doby se to tu docela změnilo, protože tu byla stará plexiskla, byly na tom takové šrouby. To si pamatuji, že to tu bylo takové zvláštní. Zimní stadion obecně se mi líbí, je pěkný, prostorný, teď už je i výborný led.

Klub v minulé sezoně pořídil trojnožku, která má simulovat clonícího hráče. Hodláte ji v trénincích využívat?
Ještě jsme ji na tréninku neměli, protože se teprve zabíháme s týmem. Takže jsme ještě tyto pomůcky nevytáhli, nicméně počítám s tím, že se stoprocentně zapojí. Plus nějaké další, co mám nachystané.

V havlíčkobrodském dorostu působí Daniel Král, jenž je členem širšího reprezentačního výběru. Budete se mu speciálně věnovat?
Určitě, když je tu kluk, který má takové nadání a je na něm vidět progres. My jsme spolu měli nějakou suchou a už spolu pracujeme druhý týden na ledě. Říkali jsme si, že když bude prostor – a věřím, že prostor bude – že si dáme i pár tréninků, když bude školní rok. Pokusím se mu i individuálně věnovat.

Máte na starosti brankáře napříč kategoriemi. Jaký je rozdíl trénovat mladé gólmany a ty, kteří jsou už v A-týmu?
Mladé gólmany je potřeba dát na správnou cestu. Nejlépe je začít úplně od těch malinkých, protože oni se nenaučí žádné špatné věci. Alespoň doufám, že se je nenaučí. Ono gólmana když chvíli nevidíte, on si hnedka sjede do své komfortní zóny a začne si stejně dělat své věci. Gólman je specifická pozice, kterou je potřeba pořád sledovat. Takže když s tím gólmanem nemám trénink, je potřeba ho sledovat v brance, vzít si ho bokem a říct mu, že tohle už je špatně, tohle je dobře. Těm malinkým je samozřejmě potřeba vysvětlit víc věcí, ale zase v jednoduchosti. Ti větší už mají své styly, u nich je to pak spíš o maličkostech, které se upravují. Málokdy se velký gólman předělává, protože ho to může rozhodit. Někdy pak může trvat klidně půl roku, než se do toho zase dostane. To nikdo nechce, takže u nich je to víc o maličkostech a doladění nějakých detailů.

S A-týmem se připravuje trojice gólmanů. Dostanou v přípravných utkáních prostor všichni?
O tom jsme se před prvním přípravným zápasem ještě nebavili. Ale věřím, že všichni by se tam měli alespoň na chvilku ukázat.

Všiml jsem si, že na trénincích nosíte kšiltovku Buffala Sabres. Je to váš oblíbený tým?
Ano, od dětství. Měl jsem tehdy rád Dominika Haška, když jsem byl malý, a tak nějak mi ten klubismus zůstal. Líbí se mi spousta gólmanů, ale tenhle tým, i když teď prochází nějakou krizí, mám rád.

Byl jste se tam někdy podívat?
Ještě ne, ale určitě bych si to chtěl splnit.

Kteří gólmani se vám líbí nejvíce svým stylem?
Stylově mám rád Ryana Millera, který také získal Vezinovu trofej. Chytal v éře po Dominiku Haškovi. Dnes se chytá jinak, ale on jde i ve svých 38 letech s dobou. Naučil se vše, co umí dnešní gólmani. Další skvělí brankáři jsou Jonathan Quick, Marc-André Fleury nebo Michal Neuvirth.