Holíkova specialita? Gnocchi s kuřecím masem na česneku!

Měl zvýšit konkurenci v brankovišti. Po odchodech Čeňka Nováka s Davidem Markem se ale Martin Holík nakonec stal neotřesitelnou jedničkou. „Bylo to neobvyklé, aby 20letý gólman byl nejstarší. Snažil jsem se mladším klukům pomáhat,“ svěřuje se hodonínský odchovanec, který mezi brankáři druhé ligy vyčníval v počtu gólových asistencí. Během angažmá mimo domov se musel naučit vařit. Jeho specialitou jsou gnocchi s kuřecím masem na česneku, smetanou a špenátem.

Jak se máš? Jak trávíš dny v současné situaci?
Až na to, že mi hodně chybí led, tak se mám dobře. Trávím hodně času s rodinou a přítelkyní, která se ještě před uzavřením hranic přestěhovala k nám ze Slovenska. Denní program jsem měl do začátku týdne volnější, ale už začínám pomalu trénovat. Chodím běhat a díky zahradě za barákem mám kde cvičit.

Jak ses srovnával s předčasným koncem sezony?
Ze začátku to nebylo lehké, žádný sportovec nechce skončit před vrcholem sezony. Ale zdraví je přednější a myslím, že to bylo správné rozhodnutí, protože bez diváků to nemělo smysl.

Když teď pomineme ten závěr, jaká to pro tebe byla sezona?
Ještě pořád nevím. Kdybychom ji zakončili regulérně, tak by se asi hodnotila líp než takhle. Začátek se nám povedl, ale pak od prosince se nám nakupilo hodně zranění, a to nás hodně srazilo. Všichni jsme cítili, že to nebylo ono. Z mého pohledu byla sezona všelijaká. Odchytal jsem zápasy, ve kterých jsem se cítil dobře, a pak další, kde musím uznat, že to nebylo ono. Ale do každého zápasu jsem šel naplno a s tím, že chci vyhrát a předvést nejlepší výkon.

Na jaký moment z ní budeš nejradši vzpomínat? Nemusíš vybrat jen jeden, klidně jich vyber víc…
Ono jich je spousta. Například naše tripy do Kopřivnice a Nového Jičína nebo Valašského Meziříčí, přátelské utkání v Třebíči, kam přijelo spoustu fanoušků. A pak domácí zápasy se Šumperkem, které měly náboj. Samozřejmě nesmí chybět zápasy v Hodoníně. Z šatny mám spoustu hlášek a příběhů, ale hlavně turnaj v pinecu.

A naopak. Prožil jsi nějakou krizi?
Krizi jsem měl, ale snažím se na to moc nemyslet. Největší byla asi na závěr sezóny, kdy se nám nedařilo vyhrávat. Do toho ještě odešel Marek Zapletal, se kterým jsem pracoval celou sezonu, takže jsme nemohli pokračovat v práci, kterou jsme dělali po celý rok.

Před sezonou jsme se bavili o tvé práci s holí, že pravidelně sbíráš dvě tři asistence. Tak tentokrát jsi měl dokonce čtyři. Víš, že v tomhle ohledu ve druhé lize nebyl nikdo lepší než ty? Jen vrchlabský Jakub Soukup měl stejně.
Tak nebudu lhát, když řeknu, že na to nekoukám. Takže jsem věděl, že jich víc nikdo nemá, a těšilo mě to. V kabině jsem si nejednou dělal srandu z Krejčáka (Matěje Krejčího – pozn. red.), že mám víc bodů něž on. (směje se)

Jak moc je to o tvé šikovnosti a jak moc o štěstí? Tolikrát za sebou to zopakovat, to už přece nemůže být náhoda…
Štěstí je potřeba, ale člověk tomu musí jít naproti. Snažím se hrát hodně hokejkou, i když mi to v závěru trenér zakazoval. (směje se)

Tvůj hlavní úkol je ale puky zastavovat. Fanoušky sis po počáteční nedůvěře hodně rychle získal na svoji stranu. Pomáhá ti jejich podpora, když po povedených zákrocích skandují tvé jméno?
Obrovsky mi pomáhá jejich podpora, i pro ně ten hokej hrajeme. Já se tím bavím a jsem rád, když s nimi můžu po zápase oslavit výhru. Dost mě mrzela ta situace, která s fanoušky v sezoně nastala. Doufám, že na další sezony se to dá do pořádku, a v Brodě zase bude plná Kotlina.

V tomto ohledu byly specifické zápasy doma v Hodoníně, kde se zase z tribun ozývaly úplně opačné výkřiky. Nevypadalo ale, že by ti to vadilo…
(směje se) Nevadí mi to, to k hokeji patří. Jak jsem říkal, já si to užívám a směju se tomu. Nejsem typ člověka, kterého to rozhodí. Moje ego a chuť vyhrát to jen podpoří.

Přijde mi, že jsi dost komunikativní nejen v kabině, ale i na ledě. Během zápasů jsem si všiml, že často po sporných situacích mluvíš s rozhodčími. Co s nimi řešíš? Dají ti někdy za pravdu?
Snažím se hodně mluvit hlavně na kluky na ledě, protože jim to často usnadní práci, když se musí rychle rozhodnout a nemají čas sledovat situaci za sebou. Myslím, že jsem typ člověka, který se ozve, když se mu něco nelíbí, a to platí i v zápase. S rozhodčími se vetšinou znám a probírám situace, které se staly, jako jsou fauly nebo zákroky. Někdy mi jen pochválí zákrok. Párkrát se stalo, že řekli, že udělali chybu, ale s tím už člověk nic neudělá.

Před sezonou jsme se také bavili o velké konkurenci v brankovišti. Nakonec bylo všechno jinak. Jak se ti spolupracovalo s mladšími kluky?
Bylo to neobvyklé, aby 20letý gólman byl nejstarší. Snažil jsem se jim pomáhat. Byla to většinou sranda, kluci byli v pohodě a na tréninku makali.

V závěru sezony proběhla změna na postu trenéra brankářů, místo Marka Zapletala přišel Tomáš Kulich. Jak jsi to vnímal? Ovlivnilo tě to nějak?
Odchod Marka nebyl příjemný. Chystali jsme se na play off a najednou byl konec. Ze začátku jsem byl hodně naštvaný, že nemohl ten měsíc do konce sezony zůstat. Asi mě to ovlivnilo, ale nebyl čas na to myslet.

Marek o tobě prohlásil, že vaříš jak Pohlreich. Baví tě vaření? Vaříš i doma?
Já bych to zas tak neviděl. (směje se) Vaření mě nikdy nebavilo. Stát u toho a čekat. Situace mě ale donutila snažit se a začít vařit, protože chodit do restaurací je nákladné. Takže jsem se to naučit musel a začalo mě to bavit. Hodně mi pomohla máma a přítelkyně. Doma občas něco uvařím. Teď už se učím péct, ale ne moc často.

Co je tvoje kulinářská specialita?
Gnocchi s kuřecím masem na česneku, smetanou a špenátem. Přítelkyně je miluje.

Jací kuchaři jsou Marek s Michalem Klimentem, se kterými jsi bydlel na bytě?
Míša měl vydatnou domácí stravu, takže ten moc nevařil. A když mu došla, tak jsem vařil i pro něj. Mára zase jel klasiku. Tortilla z Albertu nebo kuskus s kuřecím masem.

Kotlinu jsi znal ať už z olympiády dětí a mládeže nebo z mládežnických zápasů, když jsi sem jezdil s Kometou. Jak se ti ale líbí město?
Město se mi líbí. Hodně. Bavilo mě chodit ven do parků, kterých je v Brodě spousta. Často jsme chodili na tréninky s Klímičem pěšky, takže jsme měli možnost si je projít.

Nemůžu se nezeptat. Přemýšlel jsi už o příští sezoně? Přidal bys rád další sezonu v Brodě, nebo tě víc láká další výzva?
Přemýšlím o ní samozřejmě, ale teď to nedokážu říct. I vzhledem k momentální situaci, co se děje.