Čím Rebelové zlomili nepříjemnou sérii porážek?

Sobotní večer přivál havlíčkobrodských řad velkou spokojenost. Ptáte se, proč? Rebelové konečně prolomili mizérii z poslední doby, kdy je srážela do kolen dlouhá šňůra porážek, jíž navíc ještě umocňoval nepříjemný bodový půst. V domácím prostředí porazili Hradec Králové, jenž patří spíše mezi jejich neoblíbené soupeře. Důležité vítězství se ale nerodilo vůbec snadno, naopak. Úvodní dvacetiminutovka sice nasvědčovala hladkému průběhu střetnutí a přesvědčivému triumfu bojovníků z Kotliny, jenže Východočeši nesložili zbraně a po spanilé stíhací jízdě nejenže smazali tříbrankovou ztrátu, ale také se sami dostali do vedení. Domácí hokejisté se tím nenechali otrávit a po další útočné smršti strhli pomyslné misky rovnoramenných vah zpět na svou stranu. Co stálo za havlíčkobrodským úspěchem, který dal sbohem čtyř-zápasovému trápení?

1. Nasazení:

Ano, jeden z důležitých faktorů. A že se nehrálo příliš tvrdě a ve velkém tempu? Jistě, milovníci častých a nesmlouvavých soubojů si rozhodně nepřišli během sobotní bitvy na své. Ale nasazení se dalo zřetelně vyčíst především při ofenzivní fázi havlíčkobrodské družiny. Zejména v průběhu úvodní dvacetiminutovky se Rebelové prezentovali během útočného snažení buldočím stylem, když nepolevovali z aktivní hry a šli si odhodlaně za svým cílem. Výsledek? Dokonale zaskočený soupeř, jenž musel sáhnout i ke změně brankářů, a komfortní náskok tří gólů za zády.

Východočeši se však neuvěřitelně zvedli a zahájili spanilou stíhající jízdu, na jejímž konci se dokonce ujali vedení 4:3. Bojovníci z Kotliny ale nepropadli panice, což se stalo v tuto chvíli klíčovým momentem celého duelu. Nesložili zbraně a s nepřízní hokejového osudu se chtěli ze všech zbylých sil poprat. A vyšlo to. Návrat k účinné hře, jež na houževnaté a bojovné Votroky platila, sklidil znovu úspěch.

Svěřenci trenérského tandemu Petr Novák – Jaroslav Benák opět hýřili pohybem, obrovské odhodlání zvrátit nepříznivý stav z nich doslova sršel na všechny strany. Nápor gigantických rozměrů nakonec vyústil v kýžené vyrovnání, čímž neúnavné choutky Rebelů zdaleka nekončily. Značná územní převaha a neúnavné útočení přivály do havlíčkobrodských plachet ještě silnější vítr, který dopomohl nezlomným bojovníkům k dalším dvěma trefám, po nichž slavili naprosto zaslouženě tříbodový půst a prolomení nepříjemné série porážek.

2. Domácí prostředí:

Havlíčkobrodskému souboru určitě pomohla také výhoda domácího prostředí, jež se stala v předešlém období jeho nejsilnější zbraní. Rebelové kosili ve svém domovském stánku jednoho prvoligového soupeře za druhým, což je katapultovalo mezi nejlepší celky celé soutěže. Při naplno rozeběhnuté mizérii z poslední doby se o svůj led mohli opět naplno opřít, když na prochladlé a zasněžené Vysočiny uvítali jednoho z neoblíbených soupeřů – Hradec Králové. Do ochozů si nenašla cestu příliš velká návštěva, ale kotel brodských příznivců podle nastolené tradice neúnavně podporoval své miláčky a strhl také ostatní fanoušky. Havlíčkův Brod rázem třímal v rukou další trumf, jenž jim ve chvíli největší potřeby hodně pomohl.

Zůstává otázkou, jak by se osud sobotního střetnutí za hradeckého obratu vyvíjel v soupeřově aréně. Stát by se mohlo cokoliv, ale dá se očekávat, že psychické rozpoložení Rebelů by se nacházelo v o poznání horších dimenzích. V Kotlině se naši hoši z protivníkova úderu zvedli rychlostí blesku a sami mu brzy zasadili smrtelnou ránu, z níž se Východočeši už nepostavili na nohy. Fanoušci a výhoda vlastního ledu proto na důležitém triumfu nesou také výrazný rukopis.

3. Vnitřní síla:

Bojovníci z Kotliny dělali od úvodního vhazování čest svému jménu a odhodlaně si kráčeli za svým vysněným cílem: dát sbohem smutnému počínání z posledních utkání. Východočeši jim nastražili do cesty pestrou škálu vysokých překážek, jenže Rebelové se obdivuhodnou vůlí přehoupli přes jejich ostré hrany. Jak už se lidově říká, co tě nezabije, to tě posílí. A když to s havlíčkobrodskou družinou vypadalo opět hodně černě, potvrdilo se toto rčení dvojnásobně. Kdyby hosté přidali pátou branku a odskočili zaskočenému soupeři na dvoubrankový odstup, měl by to Havlíčkův Brod ještě o poznání těžší.

A kdoví, možná by se z tohoto tvrdého direktu už nevzchopil. Za nepříznivé situace se ale domácí hráči nehodlali smířit s dalším neúspěchem, jenž by zřejmě srazil jejich pošramocené sebevědomí ještě mnohem níž, a z kolen se napřímili zpět na nohy grandiózním způsobem. Prokázali obrovskou vnitřní sílu, když z těchto problémů bleskově vybruslili a překlopili pomyslné misky rovnoramenných vah zpět na svou stranu. Spletitá cesta za stěžejním vítězstvím může Rebely do dalších zápasů hodně posílit.

4. Úderný útok:

Spoře zaplněná Kotlina přihlížela bitvě, na které si zvykla z úvodní části sezony. Rebelové začali skvěle, jenže při zisku tříbrankového náskoku jakoby se trochu uspokojili a přenechali soupeři iniciativu. Ten se vstřelenou brankou nakopnul a vycítil šanci. Havlíčkobrodská defenzíva v těchto chvílích nepůsobila příliš přesvědčivě, hradeckým bojovníkům dopřávala spoustu času a prostoru k nebezpečnému ohrožování svých brankářů, kteří tak měli v brankovišti hodně náročnou úlohu. Za stavu 4:3 ve prospěch Východočechů a při neustávajícím útočení obou táborů již nebylo žádných pochyb, že hokejový stánek Havlíčkova Brodu se stane němým svědkem další divoké přestřelky.

A jak už se stalo příjemným zvykem, brodské barvy v nich až na výjimky měly pravidelně navrch. Toto nepsané pravidlo se znovu potvrdilo, což ještě velkou měrou přidalo na atraktivitě zajímavého střetnutí. Není totiž vůbec žádným tajemstvím, že hokejoví fanoušci takové gólové hody prostě milují. Tým hrající pod taktovkou trenérů Petra Nováka a Jaroslava Benáka dostál titulu nejlépe útočícího mužstva celé prvoligové soutěže a naplno nechal vyniknout svou zbraň v podobě úderné ofenzívy. Výsledek tohoto počínání už všichni dobře známe. Tato sázka na osvědčenou taktiku začala Rebelům opět vycházet a sklidila kýžené ovoce.

5. Disciplína:

Nedílná součást úspěchu. Havlíčkobrodští se v sobotním klání vyvarovali zbytečných faulů, což jim určitě také pomohlo k důležitému úspěchu. Oslabený tým samozřejmě čelí převaze svého soupeře, který si ve většině případů vytváří drtivý tlak a slibné šance, ale také přichází o spoustu sil, jež mu mohou v případě potřeby a klíčových momentech utkání zoufale chybět. Nedisciplinovanost naše bojovníky rozhodně nesužovala, což naplno zužitkovali v okamžicích, kdy jim bylo nejhůř. Za nepříznivého stavu rezerva fyzických sil celku z Kotliny pochopitelně hrála do karet, přičemž za dotahování minimální ztráty pokračovali v nastoleném trendu čisté hry.

Nepřibrzďovali se vyloučeními, jež by jim mimo jiné notně ukrajovala drahocenný čas. Naopak, Rebelové trpělivě čekali na dvouminutové prohřešky východočeského soka, který se jich skutečně nevyvaroval a daroval tím brodskému souboru pevnou půdu pod nohama. Domácí hráči využili oba fauly Hradce Králové naprosto dokonale, když následné přesilové hry přetavili ve dva vstřelené góly, které v konečné zúčtování rozhodovali o vítězi a poraženém vášnivé přestřelky, jež se na ledě Kotliny naplno rozpoutala. Sečteno – podtrženo, na havlíčkobrodském triumfu, jenž utnul nepříjemnou šňůru porážek a bodového půstu, měla ukázková disciplína lví podíl.

6. Štěstí:

Faktor, který při takto vyrovnaných bitvách může sehrát hlavní roli. Nervy drásající souboje totiž mnohdy rozhodují naprosté maličkosti. Přízeň hokejové paní Štěstěny do této kategorie můžeme bez ostychu zařadit. Nečekaný odraz puku, těsně průchozí přihrávka soupeřovou obranou, šťastný zákrok brankáře nebo náhodný gól. Kolikrát už věci z tohoto seznamu rozhodovaly o osudech vyrovnaných klání? Našli bychom nepřeberné množství názorných příkladů, kdy štěstí pomohlo té či oné straně barikády.

Na druhou stranu je nutné vzápětí dodat, že se nejedná úplně o nahodilou a nevyzpytatelnou záležitost. Ve společnosti, a to nejen přímo v té hokejové, se často říká, že štěstí přeje připraveným a je potřeba mu jít naproti. A právě Rebelové rozhodně nečekali, zda jim paní Štěstěna bude tentokrát nakloněna a přivábí jim důležité vítězství, jímž by nechali zapomenout na své trápení z minulých utkání a nepříjemný bodový půst. Aktivním pojetím hry, neúnavným útočením, častou střelbou a obrovským odhodláním šli štěstí rychlými kroky vstříc, za což také byli odměněni.

V krátkosti si připomeňme cestu za havlíčkobrodským obratem. Při vyrovnání na 4:4 se tvrdá rána Jana Pavlíka odrazila od betonů brankáře Blažíčka na hůl Mariana Moravy, jehož bekhendová dorážka skončila v síti. A pátý, vítězný gól. Od modré čáry napřáhl Petr Šenkeřík a propálil vše, co mu stálo v cestě. To mluví za vše…