Cejpek: Hrát ve Francii? Obrovská zkušenost! Karanténu jsem propařil

Návrat na místo činu! Tomáš Cejpek zamířil po sezoně 2018/2019 do Hlinska a v minulém soutěžním ročníku se vydal na velké dobrodružství, když si vyzkoušel první zahraniční angažmá ve francouzském Poitiers. Teď už je zpátky doma a chce se ze všech sil porvat o místo v sestavě Bruslařů. „Kladu si ty nejvyšší cíle. Neříkám, že přímo postup do vyšší soutěže, ale chci udělat co největší úspěch. Aby to k něčemu vypadalo a my i fanoušci jsme z toho měli dobrý pocit,“ přeje si dvaadvacetiletý útočník.

Cejpo, jsi jednou ze staronových tváří v A-týmu Bruslařů. Jak se zrodil tvůj příchod do Kotliny?
Od té doby, co jsem skončil ve Francii, jsem byl v kontaktu s Davidem Kozlíkem mladším. Ptal se mě, jestli bych to v příští sezoně nechtěl zkusit tady v Brodě. Samozřejmě jsem byl rád, že mě oslovil. Budu se snažit probojovat se do kádru.

V A-mužstvu Bruslařů už jsi dříve nastupoval, dost prostoru jsi dostával v sezoně 2015/2016 pod trenérem Alešem Totterem. Jak na to vzpomínáš a kolik zkušeností ti to dalo do další kariéry?
Určitě na to mám jen dobré vzpomínky, protože už v osmnácti letech jsem plynule přešel ze staršího dorostu do áčka. Bylo to pro mě super, za tu příležitost jsem byl rád.

V předminulé sezoně jsi hrál krajskou ligu za Hlinsko. Jak se ti tam líbilo?
V Hlinsku jsem byl maximálně spokojený. Ať už po stránce herního vytížení, party v kabině a všeho dalšího. Navíc na nás začali chodit i lidi. Ve čtvrtfinále play off jsme sice vypadli, ale myslím si, že i tak to byla dobrá sezona. I mně osobně se docela dost dařilo, takže na to vzpomínám jen rád.

Tomáš Cejpek v dresu A-mužstva Bruslařů v utkání proti Bílině
V minulém soutěžním ročníku sis s bývalým brodským útočníkem Lukášem Křížkem vyzkoušel první zahraniční angažmá, když jsi působil ve čtvrté nejvyšší francouzské soutěži jako hráč Poitiers. Jak velká to pro tebe byla zkušenost?
Byla to pro mě určitě velká zkušenost. Chtěl jsem si zkusit zahraniční hokej. Jsem rád, že jsem si tam mohl dva měsíce zahrát. Hodnotím to jenom pozitivně.

Jak hodnotíš úroveň francouzského hokeje? Dal by se třeba srovnávat s tím českým na úrovni krajské nebo druhé ligy?
S českým hokejem bych to asi moc nesrovnával. Je to úplně jiná země a hraje se tam jiný styl hokeje. My jsme hráli vršek tabulky a s týmy z její spodní části to nebylo úplně ono. Když ale přijely týmy z horních pater tabulky, tak si myslím, že to byl docela dobrý hokej.

Jak ti tam chutnalo místní jídlo?
(směje se) Místní jídlo, to je úplně něco jiného než u nás. Co se týče kvality potravin, je to úplně něco jiného, než co máme tady v Česku. Jídlo tam bylo fakt super.

Máš z Francie nějaký silný zážitek, na který nikdy nezapomeneš?
Celé ty dva měsíce pro mě byly úplně super. Lidi tam byli úplně jiní než u nás, vůbec se to nedá srovnávat. Na zápasy tam chodilo šest set nebo sedm set lidí a po skončení utkání se s námi pořád fotili. Byli do toho prostě hodně zapálení.

Dvaadvacetiletý útočník v barvách francouzského Poitiers
(Foto: Alain Biais, lanouvellerepublique.fr)
Předpokládám, že jsi tam komunikoval hlavně v angličtině...
Určitě. Chodili jsme tam sice na francouzštinu, ale učitelka tam mluvila jen francouzsky, takže jsme z toho moc nepochytili. Spíš jsme pochytili v kabině takové ty základní fráze jako pozdravy nebo „Jak se máš?“, takže vyloženě jen takové ty základy. Jinak jsme tam komunikovali v angličtině.

Proč jsi ve Francii už dál nepokračoval?
Šel jsem tam s tím, že budu hrát hokej a u toho budu trénovat děti. Byla tam i možnost práce, kterou jsem od začátku chtěl. Bohužel, ani po dvou měsících jsem se k tomu nedostal. Já jsem se k tomu chtěl dostat, ale oni se k tomu nějak pořád neměli, tak jsem řekl, že pokud mi neseženou práci, tak že se prostě sbalím a odjedu. Bohužel mi nic nesehnali, tak jsem se sbalil a jel jsem domů.

V Havlíčkově Brodě, tedy pokud se probojuješ do týmu, můžeš obnovit úspěšnou spolupráci s Danem Homolou, s nímž jsi válel v krajské lize za tehdejší havlíčkobrodský B-tým i za Hlinsko. Jak se na to těšíš?
Kdyby to vyšlo, byl bych za to určitě rád, protože s Danem Homolou, ať už tady v béčku nebo v Hlinsku, když jsme hráli spolu, dalo se na to dívat a stálo to za to. V brodském béčku jsme spolu udělali hrozně moc bodů a pak se to přeneslo i do Hlinska. Na začátku jsme spolu nehráli, ale na play off nás dal trenér k sobě. Řekl bych, že to fungovalo dobře a body k tomu už pak přišly samy.

Tomáš Cejpek si na ledě hodně rozumí s útočníkem Danielem Homolou
V Brodě máš spoustu dobrých kamarádů. Jak ses na ně těšil?
Těšil jsem se sem moc. Dva roky jsem tady nebyl a těšil jsem se na to, že přijdu do kabiny, budu si moct s někým česky popovídat a zajít si na pivo.

V současné době probíhá suchá část letní přípravy, kterou v celkovém měřítku hokejisté moc rádi nemají. Jak ji ty osobně snášíš?
Určitě to není nic příjemného, ale bez toho by hokej hrát prostě nešel. Je to makačka, ale prostě to k tomu patří.

A-tým se na většině tréninků připravuje společně s juniorkou pod vedením jejích trenérů Richarda Cachnína a Miroslava Dubna. Jak ti to zatím vyhovuje?
Chodil jsem trénovat první tři týdny, pak jsem čtrnáct dní nemohl kvůli pracovnímu vytížení. Myslím si, že tréninky jsou dobré. Je tam posilovna, běhy a další věci. Myslím si, že je to super.

Makali jste už i pod taktovkou nového kouče A-mužstva Konečného. Jak se ti jeho tréninky líbily?
Bylo to náročné, ale myslím si, že to k něčemu určitě bylo. Určitě nám to do sezony dá to, co potřebujeme.

Cejpek (vlevo) s Lukášem Pokorným při neoblíbeném výběhu v lesoparku
Co tě v letní přípravě zatím nejvíce bavilo a co naopak bereš jako nutné zlo?
Super jsou určitě herní tréninky. Nejvíc nesnáším asi běhy tady v lesoparku, to je prostě peklo. (usměje se)

Kvůli epidemii koronaviru v České republice dlouho platila karanténa. Jak jsi ji snášel a jak jsi během ní trávil svůj volný čas?
(směje se) Víceméně jsem byl doma, protože práce v té době moc nebylo. Koupil jsem si nový Xbox, takže jsem to v podstatě celé propařil na Xboxu. (směje se)

Jaké cíle, ať už osobní nebo týmové, si kladeš před nadcházející sezonou?
Pokud se nakonec dostanu do týmu, tak si kladu ty nejvyšší cíle. Neříkám, že přímo postup do vyšší soutěže, ale chci udělat co největší úspěch. Aby to k něčemu vypadalo a my i fanoušci jsme z toho měli dobrý pocit.