(1/2) Sezonu hodnotíme pozitivně, třetí místo v naší skupině je úspěch, shodují se Kraučuk s Hamanem

Bruslaři ve druhé sezoně pod vedením trenérů Aleše Kraučuka a Radka Hamana znovu obsadili po základní části pátou příčku. Tentokrát ale postoupili přes první kolo play off, čímž v konečném pořadí východní skupiny vyskočili na celkové třetí místo. Přečtěte si první část rozhovoru s trenéry A-týmu, ve které hodnotí průběh uplynulé sezony.

Jaké je vaše celkové hodnocení uplynulé sezony?

Aleš: Hodnocení sezony je za mě pozitivní. V základní části jsme skončili pátí a v prvním kole play off jsme dostali čtvrtou Opavu, kterou jsme po skvělých výkonech vyřadili 3:0 na zápasy. I díky ostatním výsledkům jsme nakonec skončili celkově třetí v naší skupině, takže to bereme pozitivně, byla to úspěšná sezona.

Pojďme po stopách sezony od začátku. Vstup do soutěže se nám příliš nevydařil, v prvních šesti kolech jsme získali jen čtyři body. Jak to na vás působilo?

Radek: Byl to nějaký vývoj. Působilo na to, jaké mužstvo jsme poskládali. Tím, že na jaře proběhla změna ve vedení klubu i po nějakých finančních neshodách z té předchozí sezony, jsme byli rádi, že kluci měli důvěru vůbec začít zase v Brodě hrát hokej.

My jsme chtěli tým postavit primárně na havlíčkobrodských odchovancích a doplnit ho klukama, kteří nějaký vztah k Brodu měli. Ať už to bylo z té předchozí sezony, nebo nějak historicky, což se na začátku povedlo. A byli tam z velké části i hráči, kteří v předešlé sezoně dostali daleko méně prostoru, do té doby tolik nehrávali. Najednou se museli dostat do role, kdy začínali zápasy v základní sestavě, a takhle jsme na to i nahlíželi.

Řekli jsme si, že je to nultá sezona, abychom se z ní poučili, abychom vybrali do dalších sezon – ať už výkonnostně, nebo morálně volnými vlastnostmi – hráče, kteří chtějí hrát za Brod, takže na začátku si to všechno sedalo. Tím si myslím, že to bylo ovlivněné. Celkově jsme v sezoně žádnou výherní šňůru úplně neměli, bylo to spíš rozkolísané, ale o to víc jsme rádi za ten závěr, čímž navazuji na tu první otázku.

Obránce Michal Kerber dostal výraznější roli než v uplynulé sezoně
(Foto: Luboš Vácha)

Aleš: Bylo to také způsobené tím, že soutěž byla mimo odskočeného Havířova a Vyškova od třetího místa strašně vyrovnaná, z těch dalších mužstev mohl každý porazit každého. Ale já bych neřekl, že byl začátek úplně špatný. Ze začátku nám chyběl Endy (Lukáš Endál – pozn. red.), protože měl zranění, a chyběl na začátku také Čermis (Roman Čermák – pozn. red.).

A co si jen vzpomínám, první zápas jsme prohráli v Opavě 1:2, ale výkon byl dobrý. Pak jsme doma prohráli s Hodonínem, ale pak jsme porazili Šumperk a Vyškovu jsme podlehli 3:4, když jsme vedli a zápas jsme ztratili až v posledních dvou minutách. Ve Žďáře jsme dostali gól v poslední sekundě. Herně to nebylo špatné, ale chyběl nám i kousek štěstíčka.

Radek: S tím souhlasím. Já jsem to mířil spíš k těm bodům, protože – teď hodně přeskočím – bylo by hezké, kdybychom byli první po základní části, ale vypadli bychom v prvním kole play off. Je to to samé, že jsme hráli hezký hokej, ale nebodovali jsme. Ale byli jsme klidní, protože jsme věděli, že do šancí se dostáváme, jen je neproměňujeme. To byl v podstatě celosezonní problém – proměňování šancí. Samozřejmě jsme se o tom bavili, ale protože jsme věděli, že herně ano, do šancí se dostáváme, očekávali jsme, že to bude otázka času, kdy to tam začne padat. Nezačalo. (směje se)

Na druhou stranu, první, koho jsme po tomto úvodu doma porazili, byl Havířov…

Radek: To navazovalo na ty výkony. Jak říkal Aleš, výkony k tomu směřovaly. Navíc, jak loni se Znojmem, tak letos s Havířovem, byli to soupeři, kdy spíš můžeš získat, než ztratit. To se pak úplně jinak hraje.

Aleš: No a s Havířovem doma, kdy jsme nastartovali nějakou sérii, to byl zápas, kdy už nastoupil Endy, a hnedka dal gól, rozhodl v prodloužení. On tu šanci využil.

Radek zmínil, že jsme neměli žádnou sérii výher, ale my jsme neměli ani sérii proher. Neprohráli jsme víc než tři zápasy v řadě, to je docela pozitivní vizitka, ne?

Radek: Jako jo, ale je dobré v sezoně aspoň jednu šňůru výher mít. Je to dobré pro sebevědomí. Když je to otázka dvou zápasů nahoru, dvou zápasů dolu, tak ani pro samotné hráče to není dobré. Je to hodně na hlavu, protože nejedeš chvilku na nějaké vlně, aby ses k ní mohl vrátit, odpíchnout se od ní a říct jde to, když se dostaneš do nějakého špatného období. Aby sis řekl: „Ale hoši, předtím tam bylo pět šest super zápasů.“ To my jsme neměli.

My jsme byli furt v takovém napětí něco dotahovat. Tak, jak Aleš říkal, tabulka byla tak vyrovnaná, že 75 % sezony to bylo tak, že dvakrát prohraješ a jsi pod čarou, dvakrát vyhraješ a jsi třetí. To bylo celou dobu napnuté, ale my jsme se i přes tohle dokázali v tom koridoru konstantně udržet.

Aleš: A měli jsme i smůlu na zranění. Po vítězném zápase v Hodoníně, kdy jsme vyhráli 7:2, jsme byli, myslím, pátí a ztráceli jsme dva body na třetí místo v té době. Byli jsme docela rozjetí, byl to čtvrtý vítězný zápas v řadě. Najednou nám druhý den onemocněl Filip Maláč, na další zápas už neodjel ani Čenda Novák, a zas jsme chytli opačnou sérii.

Pak se zase Čenda zranil doma s Valašským Meziříčím, když jsme měli zápas jasně pod kontrolou. Dochytával se zraněním a dostal dva blbé góly. Takže i taková smůla se na nás lepila. Ale jak to říká Hami (Radek Haman – pozn. red.), prošli jsme si něčím, ale na konci sezony jsme se dali dohromady, prokázali jsme naši sílu a skončili jsme na třetím místě.

Jak už jste zmínili, hodnocení sezony je nakonec pozitivní, když forma vygradovala v play off postupem přes Opavu. Bylo to výsledkem celoroční práce, že to mělo stále pomalu vzestupnou tendenci?

Radek: Řeknu to úplně extrémně otevřeně. Výkonnostně a hráčsky tam za mě nebyl na konci sezony extrémní vzestup. Kluci to prokazovali v průběhu sezony herně plus minus furt stejně. Ale v mých očích se dokázali semknout vnitřně, co se týče fungování v kabině, na střídačce. To bylo hrozně moc důležité, že tam nepřišla jedna pětka, druhá, třetí, ale přišlo tam patnáct hráčů společně.

V závěru sezony jsme včetně čtvrtfinále měli jen dvě porážky z devíti zápasů. Začalo to výhrou ve Vyškově. Jak bylo důležité pro další vývoj tohle vítězství na ledě silného soupeře?

Aleš: Před zápasem ve Vyškově jsme klukům v kabině něco řekli a kluci na to zareagovali tím nejlepším možným způsobem. A jak to říkal Hami, najednou tam nastoupilo patnáct borců, kteří hráli týmově, a pak to plnili všechny zápasy do konce sezony. Už to nebylo nějaké individuální, ale skákali do střel a hráli jako tým.

Radek: Bylo asi dobře, že jsme mohli jenom získat. Ale nám nešlo v tu chvíli o body, nám šlo o projev, jak budou kluci proti těmhle soupeřům hrát jako mužstvo pospolu. To, že se podařilo ve Vyškově vyhrát, byla pro ně třešnička na dortu. Představujeme si, že si asi vnitřně uvědomili, že takhle lze fungovat proti takovým soupeřům. To, že jsme v Havířově následně prohráli, ale po fakt dobrém výkonu, je druhá věc. Ale potom ty výhry přišly. V Kopřivnici to na konci sice nevyšlo, ale tam jsme také jeli rozsekaní, to v průběhu sezony potká každé mužstvo. Navíc jsme věděli, že se nemůžeme pohnout, hlava byla nastavená už na play off.

Bruslaři se v play off obětovali pro tým, nastupovali s různými šrámy
(Foto: Karolína Vencovská)

Pokračovat na druhou část rozhovoru