Němec si zahrál proti Fabregasovi. Moc lidí mi to ale nevěří, říká brodský útočník

Jako malý kluk dělil svůj volný čas rovnoměrně mezi fotbal a hokej. Později se ale musel rozhodnout jen pro jeden z těchto dvou sportů a on si vybral život na bruslích. Volba Vojtěcha Němce (na obrázku vlevo) byla z pohledu havlíčkobrodských Rebelů určitě správná, protože pětadvacetiletý útočník patří mezi lídry prvoligového brodského A-týmu. „Rozhodnutí padlo, když jsem přecházel na osmileté gymnázium. Tam už nešlo skloubit dohromady hokej, fotbal a ještě školu,“ prozrazuje Němec.

Až tak úplně ale kopačky na hřebík nepověsil, fotbal si rád zahraje i dnes. Třeba v rámci letní přípravy na novou hokejovou sezonu. A pokaždé se přitom automaticky staví do branky. „Vždycky jsem chytal, takže tím je to u mě jasně dané. Navíc jsem líný běhat,“ vysvětluje se smíchem rodák z České Lípy.

Proč u vás nakonec vyhrál hokej?
To je jednoduché, ve fotbalu jsem neměl žádnou budoucnost. Byl jsem moc malý. Když se podíváte na dnešní fotbalové brankáře, tak mají všichni kolem dvou metrů a na zem se skládají jak šraňky. To opravdu nebylo nic pro mě.

Prý jste jako kluk dokonce nastoupil proti jedné ze současných největších hvězd španělského fotbalu Fabregasovi...
Ano, ale přesně už si to nepamatuju. Myslím, že to bylo v rámci nějakého zápasu výběrů hráčů do 12 let.

Neříkejte, že si tuhle skutečnost nevybavíte, když ho vidíte běhat po trávníku například při přenosech z Ligy mistrů...
Ale jo, je to zajímavá zkušenost, mohl bych se tím asi chlubit. Jenže problém je, že mi to moc lidí nevěří. Takže si tuhle informaci nechávám spíš pro sebe (usmívá se).

Dobrá, změníme téma. Koukám, že máte na hlavě poměrně čerstvý šrám. Copak se vám přihodilo?
To bylo zase při mém oblíbeném basketbalu (usmívá se). Zkoušeli jsme s Jonášem Fiedlerem, kdo z nás dvou má tvrdší hlavu - a on vyhrál.

Jinak jste letošní suchou přípravu přežil bez zranění?
Docela jo, akorát mě pořád trochu zlobí ten můj kotník, co jsem ho měl loni operovaný. Byl jsem s ním znovu u doktora a ten mi řekl, že mi zkusí napsat nějaké výživové injekce do chrupavky.

A co když nepomůžou?
Tak mě čeká další artroskopie. Ale já nechci malovat čerta na zeď, takže pokud to nebude moc bolet, tak s tím nehodlám dělat vůbec nic.

Vy jste si asi hodně oddechl, že už první část přípravy skončila, nemám pravdu?
Jasně! Jak už jsem několikrát řekl, nesnáším běh, takže pro mě je to pokaždé vysvobození (směje se). Ale na druhou stranu taky vím, že bez přípravy to prostě nejde, což ostatně víme všichni. Teď si trochu odpočineme a pak začneme na ledě zase naplno. A já doufám, že nadcházející sezona bude lepší než loňská.

Loni přeci nebyla špatná. Konečné čtvrté místo se z historického pohledu řadí k nejlepším...
To určitě, mně jen v té předchozí odpovědi vypadlo slovo ještě. Takže správně je to tak, že doufám, že letošní sezona bude ještě lepší než ta loňská.

Teď je ale zatím období dovolené a vy jste se nedávno nechal slyšet, že zůstáváte doma a budete se věnovat golfu. Ten se prý dá hrát až do sta let...
Asi ano, ale zrovna já se sta let určitě nedožiju. Už teď jsem skoro zralý na invalidní důchod (směje se). Každopádně se dá golf opravdu hrát dlouho, tak třeba až jednou skončím s hokejem, budu se mu věnovat ještě intenzivněji.

Dá se v golfu využít něco z hokeje?
Naopak, já si myslím, že hokej je v tomhle případě trochu na škodu. Hokejisti jsou totiž zvyklí do něj cpát sílu, a přitom to o ní vůbec není. Začátky jsou tedy dost těžké, chvilku trvá, než pochopíte, že to je hlavně o švihu.

Sledujete golf i v televizi?
Samozřejmě, neskutečně mě to chytlo. Pokud můžu, koukám na PGA Tour, a když mám trochu času, jdu si zahrát sám.

Našel jste si i nějaký vzor?
To ne, protože vím, že na takovou úroveň se nikdy nedostanu. Ale líbí se mi, jak hraje Rory McIlroy. Tenhle mladej Ir je vlastně jeden z mála Evropanů, kteří se umisťují vysoko ve výsledkové listině. A to, co předvedl teď na US Open, bylo absolutně neskutečný.

Na golfovou kariéru si tedy po skončení té hokejové netroufáte, tak co to třeba jednou zkusit jako model? Nedávno vám při autogramiádě předvádění nového dresu celkem šlo...
(směje se) Tak takové vyhlídky tedy opravdu nemám. A já hlavně doufám, že hokej budu hrát ještě hodně hodně dlouho. O budoucnosti zatím moc nepřemýšlím.