Příprava havlíčkobrodských fanoušků na herní vrchol sezony pod drobnohledem

Zatímco bojovníci z Kotliny se teprve připravovali na začátek čtvrtfinálové bitvy s olomouckými Kohouty, jejich oddaní příznivci se už proháněli za kusem černé gumy v ledovém ringu. V úterý večer se srotili v útrobách zimního stadionu Rebelů a návštěvníci havlíčkobrodského hokejového stánku je mohli po devatenácté hodině vidět v akci, když v rámci přípravy na prestižní souboje s fanklubem Hradce Králové a hokejisty svého oblíbeného klubu změřili síly při přátelském duelu s týmem HC Partyzán Leškovice. Naše redakce u toho nemohla chybět a opět může vám, našim čtenářům, celou událost detailně popsat.

Ručičky hodin ukazovaly lehce před sedmou hodinou večerní, když přípravy na přátelský duel mezi havlíčkobrodskými fanoušky a amatérským klubem HC Partyzán Leškovice nabíraly svého vrcholu. Návštěvníkovi zimního stadionu v Kotlině se tak mohl nabídnout nevšední obrázek, když se netradiční aktéři hokejového klání proti sobě postavili na ledovou plochu a po krátkém rozbruslení spolu porovnali hokejové své schopnosti.

Příznivci Rebelů se chystali pojmout střetnutí se zcela novým soupeřem jako kvalitní přípravu na prestižní exhibiční bitvy proti fanklubu Hradce Králové a svému oblíbenému souboru pod vedením trenérského tandemu Petr Novák – Jaroslav Benák, kterému pravidelně připravují svou hlasitou podporou důstojnou kulisu prvoligových soubojů. Jak se ale později ukázalo, výběr protivníka nakonec nebyl nejšťastnější…

Očima účastníka:

Úterý 15. února, 7 hodin večer. Časový údaj, který mám ve svém kalendáři s notným časovým předstihem zanesený a výrazně poznačený. Proč? Na programu je další fáze přípravy na atraktivní přátelské mače se spřáteleným fanklubem Hradce Králové a již tradiční exhibiční představení s hokejisty A-mužstva našich Rebelů, které jsou z pohledu herní aktivity na ledovém kolbišti pro brodské příznivce bezesporu zlatým hřebem probíhající sezony.

Premiérový díl roztroušeného tréninkového kempu s názvem „Předvánoční sklouznutí“ již máme, jak už samotný titul vypovídá, z období populárních svátků na konci uplynulého roku úspěšně za sebou a s potěšením můžeme konstatovat, že tato akce se náramně vydařila, když se při ní její účastníci vyřádili na ledě v rámci modelového utkání a ještě více utužili své přátelské vztahy, a stala se tou nejlepší pozvánkou pro nadcházející událost, jež se honosila přídomkem nevšední. Brodští fans totiž tentokrát neporovnávali hokejové schopnosti jen mezi sebou, ale k přípravné generálce si pozvali neznámého soupeře, HC Partyzán Leškovice.

V nabitém harmonogramu ledové plochy Kotliny zajistili prostor k tomuto přátelskému klání samotní hokejisté Havlíčkova Brodu, když ve druhém utkání na severu Čech zdolali Kadaň a zajistili si postup do čtvrtfinále prvoligového play-off.Rozhodující pátý duel tak již nebyl potřeba a rezervovaná ledová plocha tak připadla do klína fanouškovskému sdružení Rebel Hearts, jehož prezident Josef Výborný, který je známý v hokejových okruzích hlavně pod svou přezdívkou Lister, si vzal organizaci rychle do parády a všechny organizační náležitosti kolem souboje s novým soupeřem i pod nepříjemným časovým presem dokázal obdivuhodně rychle zařídit. Velitelský čas byl stanoven na 18:15, kdy se měli začít všichni aktéři dostavit na plánovaný sraz před Kotlinou.

Již po svém příchodu ze školy dychtivě kontroluji hodiny a netrpělivě vyhlížím půl šestou, na níž si plánuji nachystání všeho potřebného. Čekání si krátím zejména odpočinkem, při němž se snažím načerpat na večerní duel co nejvíce sil, které mi po předchozích zkušenostech s těmito akcemi určitě přijdou náramně k duhu. Konečně přichází můj čas. Ze skříně vytahuji brusle se svými chatrnými chrániči na kolena a do akce povolávám také hokejku, jež utěšeně odpočívá v koutě naší předsíně. Teplé sportovní oblečení a dostatek pití je samozřejmostí, bez níž se neobejdu. Jelikož už vlastním řidičský průkaz, ladem nezůstává ležet ani mé auto, praktický a především v tuhém mrazu nepostradatelný pomocník. Před odjezdem ještě přichází na řadu kontrola všech věcí, protože má hlava si sem tam přece jen vybere svou sklerotickou chvilku.

Vše se zdá být v pořádku, a proto nic nebrání výpravě na místo srazu, kam se ubírám pro jistotu již se značným časovým předstihem. Preventivní opatření se ale brzy ukazují zbytečnými, protože prořídlá večerní doprava v kombinaci s příznivým počasím okamžitě hatí sebepesimističtější vyhlídky na případné komplikace a nepříjemné zdržení. Cesta mi ubíhá závratnou rychlostí a než bys řekl „Švec“, hledám ideální místo na přilehlém parkovišti Kotliny, kam hodlám složit svůj starý, ovšem stále velmi spolehlivý vůz. Moje pátrání nemusí ani nabrat usilovnější a důkladnější charakter, protože poloprázdná parkovací plocha srdečně nabízí celou řadu volných míst, čímž dává parkování doslova jepičí život.

Vozidlo uvádím do klidu, a po několikaminutovém vytížení mu tak dopřávám zasloužený odpočinek. Z kufru vytahuji potřebné náčiní a kvapnými kroky mířím na volné prostranství před Kotlinou. Po seběhnutí podlouhlých schodů ke spokojenosti zjišťuji, že na místo setkání přicházím jako první. Na své spoluhráče ale čekám jen malou chvilku. Jako jeden z prvních se dostavuje také náš fanouškovský šéf Pepa Výborný, ke kterému neodmyslitelně patří jeho služební červené auto, jímž i tentokrát přijíždí na místo určení. Bez delšího otálení začíná ze zcela zaplněného kufru vytahovat jednotlivé části své brankářské výstroje a opatrně je přesouvá do vnitřních, a také o poznání teplejších, prostor sportovního areálu, přičemž se mi nezapomene pochlubit svou novou sportovní taškou.

Jako mávnutím kouzelného proutku proudí k nám brzy svorně proudí davy dalších účastníků přátelského duelu, kteří jsou doslova ověšení různými batohy a sportovními taškami s výstrojí, což ještě samozřejmě doplňují nepostradatelné hokejky. Dorazivší masy se po krátkém seskupení ve vyhřáté hale na Listerovu pobídku pozvolna trousí do útrob zimního stadionu a jak již z dálky pozoruji, cesta podle prvních členů vinoucího se hada směřuje do mladé a útulné kabiny, jež se tradičně stává naším útočištěm před exhibičními souboji. Svou hokejovou zátěž skládám na své oblíbené místo v rohu, kde pravidelně sedám vedle svých největších kamarádů z fanouškovských řad, s nimiž většinou v ledovém ringu bojuji ve stejné formaci.

Do sedmé hodiny, od níž máme rezervovaný led, stále ještě zbývá moře času, ale spousta hráčů nechce podcenit situaci a vše honit na poslední chvíli. Navléká se tak do svých výstrojí a čekání na další atraktivní duel si krátí diskutováním o různých tématech. Náš rohový kroužek, který potřebným bezpečnostním vybavením příliš nedisponuje, rozhodně není výjimkou a volnou chvilku vyplňuje živou debatou. A co se nejvíce probírá? Na pořadu dne je především řeč o předkole prvoligového play-off, ve kterém naši Rebelové proklouzli do další fáze vyřazovacích bojů přes houževnatou Kadaň. Někteří z nás se na sever Čech s havlíčkobrodskou družinou vydali a pomáhali ji svou hlasitou podporou hnát k vytouženému triumfu.

Proto nám svůj pobyt v kadaňském prostředí barvitě přibližovali i za pomoci vlastních zajímavých zážitků, které si ze severočeské výpravy odvezli domů na Vysočinu. S blížícím se úderem sedmé hodiny už i my vrcholíme s přípravami na přátelský duel, když se nazouváme brusle, rukavice, helmy a další nezbytné komponenty, bez nichž bychom se na hrací plochu jen stěží vydali. Terčem dobře myšleného posměchu se opět stávají mé chatrné chrániče, jež mají za primární úkol chránit zejména citlivá kolena před případným odřením. Už jsem skoro připraven vyjet na led, když si uvědomuji závažný nedostatek: absenci dresu. Téměř všichni mí spoluhráči jsou navlečeni do dresu našich Rebelů, zatímco já mám navrchu jen bundu.

Nakonec nad tím ale mávnu rukou, protože jako jedinou černou ovci mě mí kolegové z fanouškovského mužstva určitě poznají. Hráči se pomalu přesouvají ke hrací ploše, na níž se stále ještě prohání rolba a uhlazuje před nadcházejícím měřením sil rozježděný ledový povrch. Nakonec splní svou úlohu znamenitě a houf amatérských hokejistů se radostně vrhá na hřiště. Následuje krátké rozbruslení, při němž hráči před začátkem samotného klání zahřívají svá těla na provozní teplotu. Chybějící dres mi ale stále vrtá v hlavě, a proto se po chvíli rozhoduji zahájit na vlastní pěst detektivní pátrání. Opouští led a vracím se do dlouhé chodby, jíž lemují po obou stranách hráčské kabiny.

Kupodivu zjišťuji, že jedna z nich je otevřená a svítí se v ní. Na dveřích visí malá červená cedulka s nápisem „junioři“ a při nahlédnutí do místnosti již rozpoznávám známé tváře. Paní Štěstěna mi byla nakloněna a havlíčkobrodští mladíci mi vypůjčují černý dres, který se prý stejně moc nepoužívá. Vracím se zpět ke svým parťákům na ledovou plochu a po chvíli konečně přátelský souboj s týmem HC Partyzán Leškovice začíná. Náš neznámý soupeř má být na podobné hokejové úrovni jako my a prověřit naši připravenost před bitvami s fanklubem Hradce Králové a brodským A-mužstvem, které jsou na programu po skončení probíhající sezony. Po krátké domluvě jsme rozděleni do jednotlivých řad, přičemž jsem přiřazen do třetí formace, v níž tentokrát nefiguruje nikdo z mých oblíbených spoluhráčů, na které jsem zvyklý.

Jinak to ale bohužel nejde, ovšem tato maličkost mi nemůže nic ubrat na dobrém rozpoložení a odhodlanosti pomoci našemu týmu vytáhnout se na nového protivníka. Od úvodního buly však mají navrch hráči v dresech s bílomodrou kombinací, kteří diktují tempo hry a vytrvale buší do našich přetížených zadních řad, za nimiž má náš gólman Pepa Výborný neustále plnou výstroj práce. Po sledování počínání našich spolubojovníků naskakuje do boje i naše třetí řada. Od začátku se chci předvést v co nejlepším světle a nabrat nějakým povedeným momentem rychle potřebné sebevědomí. Po dohodě se svými parťáky z formace se dobrovolně stavím na defenzivní post a chystám se plnit stěžejní úkol: zastavovat soupeřovy nebezpečné útoky a zezadu podporovat naší ofenzivní činnost.

Moje plány se ale velmi brzy bortí jako chatrný domeček z karet, když hned při svém prvním střídání nesu podíl na špatné rozehrávce, jíž náš soupeř nekompromisně trestá gólem v Listerově síti. Trošku posmutněle se trousíme na střídačku a pouštíme do ledového ringu náš elitní útok. Ani tomu se proti technicky lépe vybavenému a dobře bruslícímu sokovi příliš nedaří. Zkrátka se brzy ukázalo, že Leškovice jsou na o něco vyšším hokejovém levelu než náš nepravidelně trénující soubor. Ovšem nemohli bychom si říkat správní Rebelové, kdybychom předem házeli hokejky do žita a předčasně složili zbraně. S nepřízní hokejového osudu se snažíme co nejlépe popasovat a soupeřovy mrštné hráče co nejvíce potrápit.

Naše ztráta ale postupem času narůstá závratnou rychlostí. S novou motivací naskakujeme ke svému druhému pobytu na hrací ploše a chystáme se odčinit nepovedenou premiéru. Vše jde jako po másle a po odražení leškovického útoku se sami hrneme v hojném počtu do ofenzívy. Daří se nám zaujmout postavení poblíž soupeřovy branky a slétáme se kolem gólmana jako supi číhající na svou malátnou kořist. Jako zadák zaujímám pozici v blízkosti modré čáry, kde číhám na vyhazované puky nebo rychlé protiútoky našeho silného konkurenta. Přicházíme o kotouč a Partyzán se skutečně nadechuje ke smrtícímu brejku, ale nahozený puk vracím o mantinel zpět k e svému spoluhráči, který svádí u mantinelu vyrovnaný souboj.

Nečekaně dostávám nahrávku zpět a mého chvilkového zaváhání rozjetí forvardi využívají ve svůj prospěch, když mi po slabím zpravování vypichují puk. Okamžitě zařazuji na svém nevypilovaném manuálu zpátečku a co nejrychleji pílím zpět k Pepovi, který v našem brankovišti zůstal lidově řečeno na pospas leškovickým dravcům. Ani bleskový sprint už nepomáhá a inkasujeme další úder v podobě inkasované branky. Tentokrát se na sebe zlobím ještě víc, protože nebýt mého zaváhání, možná bychom se radovali z přesného zásahu naopak my. Nabíráme již hrozivou ztrátu, ovšem v našich řadách se najednou objevuje skrytý střelec, jenž funguje jako dokonalé eso, právě vytažené z rukávu. Nejmladší člen našeho týmu válí a svými góly nás stále drží na dostřel Leškovic.

Pomalu se celá naše fanouškovská družina začíná cítit na ledě jako skoro ryba ve vodě a již klade kvalitnímu protivníkovi mnohem větší odpor, než tomu bylo na začátku přátelského klání. Také na sobě cítím, že můj výkon s každým střídáním přece jen roste a pozvolna se aklimatizuji na vyšší tempo hry. Daří se mi zastavit několik soupeřových útoků a i u mantinelů se při soubojích cítím mnohem pevnější v kolenou, když se mi pár z nich povede vyhrát a po zisku puku rozdat svým spoluhráčům rozdat poměrně přesné přihrávky. Co se týče defenzivní činnosti, horší stabilita je přece jen znát, o čemž dokonale svědčí několik mých pádů, jež určitě vypadají úsměvně.

Ke své radosti si také připisuji jeden přesný projektil na soupeřova brankáře, když společně se svými kumpány z formace pádíme do útoku a od modré čáry se opírám do kotouče. Gólman ale má na můj dalekonosný pokus nekrytý výhled a bez větších problémů ho chytá, na což rychle vyklepává puk z výstroje a rozehrává ho na své beky. Vymezená hodinka na přátelský duel ubíhá závratnou rychlostí a s číhající rolbou u hřiště zaznívá pomyslná siréna zajímavého střetnutí, po čemž se HC Partyzán Leškovice ještě nechává zvěčnit na ledové ploše prostřednictvím fotoaparátu.

Pomalu se trousíme do kabiny, někteří spoluhráči rozezlení, protože soupeř nakonec byl opravdu nad naše síly. Já jsem však spokojený, protože jsem si opět ověřil své hokejové schopnosti a při hokejovém duelu se vyřádil na ledě, na který se tak často nedostaneme. Rychle se převlékám a nabírám zpět domov, přičemž můj motorový kočár mě již utěšeně vyhlíží z parkoviště a opět je mi plně připraven k službám. Už na cestě se těším do sprchy a s dobrým pocitem mířím do tepla domova. Do kolonky vydařených akcí si můžu bez okolků připsat další čárku a těšit se na další zážitky s brodskými fanoušky.

Na závěr patří velké poděkování Vítkovi Stehlíkovi, který mi opět ochotně zapůjčil helmu, dále Radku Kocmanovi za kvalitní fotky, našemu soupeři HC Partyzán Leškovice za tréninkové partnerství, všem mým spoluhráčům, ochotným juniorům za zapůjčený tréninkový dres a na závěr také Pepovi Výbornému, na kterého se svalila po utkání z mnoha stran vlna kritiky, ale i přesto si zaslouží pochvalu, protože dokázal neočekávanou akci rychle a dobře zorganizovat.