Šance v áčku? Vůbec jsem ji nečekal, přiznává mladík Dominik Vacík

Časy Marka Židlického, Tomáše Kaberleho nebo Jiřího Šlégra jsou dávno pryč a český hokej hledá nové hvězdy defenzivy. Zlomovou sezónu má za sebou talentovaný obránce Dominik Vacík. Havlíčkobrodský zadák měl náročný rok, v němž si na vytížení nemohl stěžovat. Naopak! Mladý bek Bruslařů hrál v reprezentaci, mladším i starším dorostu a v neposlední řadě si v pouhých patnácti letech připsal debut za A-mužstvo. Za první tým si zahrál dvakrát v základní části a v play-off si připsal další tři starty! „Vůbec jsem nečekal, že bych si mohl zahrát zápas ve 2. lize,“ neskrýval překvapení šikovný mladík.

Dominiku, máš za sebou druhou sezónu v mladším dorostu. Jak jsi ji viděl?
Sezónu hodnotím určitě kladně, hlavním úkolem bylo udržet extraligu, a to se nám povedlo. Navíc nám o kousek uniklo play off.

Do poslední chvíle jste bojovali o play off, nakonec to nevyšlo. Šlo něco udělat lépe, abyste si ho zahráli?
Rozhodovaly zápasy s týmy jako jsou Jihlava nebo Žďár, proti nim jsme zbytečně ztráceli body, protože s Brnem, jakožto největším konkurentem v boji play off, jsme vyhrávali.

Tým jsi vedl jako kapitán. Vyhovovala ti tato role?
Funkci kapitána mi nabídli trenéři a já jsem jim na to kývl, ale bral jsem to tak, že jsme jeden tým. Každý každému věří, a to bez ohledu na pozici v kádru. Věděl jsem, že jako tým můžeme porážet akademie a další silná mužstva.

Na obránce jsi zaznamenal 13 gólů, což je velký počet. Čím to je, že ti to tak pálí?
Je to díky spolupráci celé pětky na ledě. Chodily mi tam přihrávky a někdy se poštěstilo a spadlo to tam.

Dominik Vacík rozděluje kotouč na své spoluhráče.
(Foto: Martin Kurfiřt, hcmotor.cz)
Svými výkony sis řekl i o herní vytížení ve starším dorostu, za nějž se ti rovněž dařilo. Čekal jsi, že něco takového může přijít?
Upřímně jsem to čekal, protože už v minulé sezóně jsem naskočil asi do pěti zápasů. Letos byl cíl udržet extraligu s mladším dorostem. Po Vánocích se mi dařilo a extraliga byla víceméně zachráněna. Trenéři mi dali šanci a myslím si, že jsem to vzal za správný konec. Naskočil jsem do první obrany se Štěpánem Dudychou, se kterým jsme si docela sedli.

V A-týmu se zranil zkušený bek Jiří Vašíček a ty jsi zaujal jeho místo. Kdy ses dozvěděl, že nastoupíš k prvnímu zápasu?
Zavolal mi pan Beránek a řekl mi, že pojedu s áčkem do Pelhřimova. Vůbec jsem nečekal, že bych si mohl zahrát zápas ve 2. lize.

Hned při prvním startu jsi hrál v prvním obranném páru s Tomášem Semrádem. Jak se ti s ním spolupracovalo?
Jakožto mladý jsem se snažil plnit to, co mi říkal, protože má s dospělým hokejem více zkušeností.

Dominik Vacík hrál po boku Tomáše Semráda (na snímku), který plnil roli mentora.

V patnácti letech sis poprvé zahrál za dospělé. Měl jsi před tréninkem a samotným zápasem trému?
Tak před zápasem tréma byla a i v tréninku jsem se snažil něco nepokazit.

Dostal jsi od kluků pár rad před prvním utkáním za A-mužstvo? Pokud ano, kdo se chopil role rádce?
Radili mi víceméně všichni, za což jsem byl rád.

V utkáních 2. ligy bylo vidět, jaký máš přehled ve hře. Dokonce jsi obehrál několik hráčů soupeře takovým způsobem, že to vypadalo, že hraješ mezi dospělými stý zápas. Patří to ke tvé hře?
Když už došlo k situaci, kdy jsem to nemohl hrát podle taktiky, tak jsem se snažil udělat nejlepší věc, co mě napadla.

Když ses vrátil ke své kategorii, bylo vidět, kolik ti dalo působení u A-mužstva zkušeností. V čem konkrétně tě to nejvíc posunulo?
Mládežnický a dospělý hokej se hraje úplně jinak. Určitě jsem pochytil něco z taktiky a jak proti starším protihráčům hrát. Potom jsem si více věřil.

Tohle je asi hodně těžká otázka, ale i tak. Jaký je rozdíl mezi mládežnickým hokejem a tím dospělým?
V áčku se hraje spíše takticky a v mládeži je to takový rychlý hokej, kde jsi neustále napadán. Největší rozdíl je ale ve svalové hmotě a váze, která rozhoduje většinu soubojů u mantinelů.

Když jsi působil u áčka, tak hráli zápas tví spoluhráči z mladšího dorostu a ty jsi je přišel podpořit. Bral jsi to jako roli kapitána, nebo je v tom něco jiného?
Jsme tým na ledě i mimo něj a kapitán opouští loď jako poslední.

Pro tebe to byla těžká sezóna. Našel jsi čas na regeneraci?
Jelikož bydlím 30 kilometrů od Brodu a dojíždím, tak to nebylo snadné, ale snažil jsem se využít každý volný čas.

V nedávném utkání staršího dorostu jsi hrál se svým bratrem Patrikem. Byli jste důležitými postavami v utkání s Chomutovem (vítězství 4:3 – pozn. red.). Proběhlo mezi vámi nějaké hecování?
Byl jsem rád, že mu dali trenéři šanci. Hned při debutu v extralize staršího dorostu dal první gól. Myslím si, že si to zasloužil. Na závěr bych chtěl poděkovat klukům jak z mladšího, tak i ze staršího dorostu za super sezónu. Hráčům z áčka a pánům Adamovi a Fixovi za šanci si zahrát za chlapy. Dík patří také pánům Cachnínovi a Bencovi, trenérům staršího dorostu. Nejvíce bych chtěl poděkovat panu Beránkovi, který mě připravuje už od 5. třídy přesně na tyto důležité dny v mé hokejové kariéře. V neposlední řadě musím poděkovat také panu Hartovi.