Mám toho plný kecky, ale vydržel jsem celý zápas, radoval se Vondráček

Výsledek sobotní derby sice vyzněl ve prospěch domácí Dukly Jihlava, která vyhrála 3:1, ovšem alespoň jeden hokejista Havlíčkova Brodu mohl mít pocit, že ten večer zvítězil. Konkrétně jde o šestadvacetiletého útočníka Romana Vondráčka, který do zápasu naskočil znovu po čtyřměsíční pauze zaviněné vážným zraněním!

Foto: hc-kometa.cz

Vypadal unaveně, tašku s výstrojí si po chvilce raději položil z ramene na zem, přesto jeho výraz hovořil jasnou řečí – jsem zpátky! „Mám toho plný kecky, ale jsem moc rád, že jsem vydržel celý zápas,“ svěřil se šikovný Rebel.

Neměl jste obavy naskočit po takové době, a navíc v takhle hektickém utkání?
Musím říct, že to bylo opravdu hodně těžké, protože během tří měsíců z těch čtyř jsme nemohl prakticky vůbec nic dělat. Teď jsem měl za sebou nějaké čtyři tréninky na ledě a pár v posilovně. Byl jsem hotovej už když jsme přijeli, natož teď po zápase (usmívá se). Uvidíme, jak na to tělo zareaguje.

Rozhodnutí nechali trenéři vyloženě na vás?
Když člověk tak dlouho nic nedělá, tak mu hokej samozřejmě moc chybí a chce hrát. A já nedělám hokej proto, abych marodil. Doktor řekl, že to nechá na mně, že podle něj by to mohlo být dobrý, a tak jsem šel do toho. S trenéry jsem se domluvil, že budu hrát naplno a kdyby něco, tak skončím. Nakonec to šlo docela dobře.

Kolem vašeho zranění bylo poměrně dost spekulací, co se vám tedy vlastně stalo?
Cvičil jsem v posilovně na balonu, dělal jsem dřepy a spadl jsem tak nešťastně, že jsem měl odraženou míchu a nějaké otoky na ní. Dlouho jsem ležel v nemocnici a nevypadalo to moc dobře.

To znamená, že jste měl obavy, jestli vůbec ještě někdy budete hrát?
Ano. Teď mě sice ještě čekají nějaká kontrolní vyšetření, ale už se to zdá být dobré. Dostal jsem povolení hrát, takže se ho chystám maximálně využít.

Když člověk leží dlouho v nemocnici, tak má čas přemýšlet a občas to asi nejsou příliš optimistické myšlenky. Jak to bylo u vás?
Hodně těžké! Snažil jsem se na to koukat optimisticky, ale bylo to náročné. Teď už je to naštěstí za mnou a už bych se k tomu raději nechtěl vracet.

S týmem jste každopádně prožíval zápasy i ve stavu zraněných, dost často vás bylo vidět na utkáních. A také jak potom míříte za spoluhráči do kabiny...
To je pravda. Sice to bylo na dojíždění docela náročné, protože jsem z Trutnova, ale v Havlíčkově Brodě mám taky byt, takže jsem za klukama jezdil docela často. A zase musím říct, že vědomí, že s nimi nemůžu jít hrát, pro mě bylo psychicky strašně těžký.

Naštěstí už je to teď minulost, tak se pojďme ohlédnout za zápasem v Jihlavě. I když příjemné ohlížení to vzhledem k výsledku asi moc nebude. Souhlasíte?
Měli jsme špatný začátek. Vlastně celá první a druhá třetina byla z naší strany špatná. Probrali jsme se až poté, co jsme dali gól. Najednou jsme jistili, že by to mohlo jít, jenže už bylo pozdě, Jihlava si zápas pohlídala a my neměli sílu na nějaký obrat. Konkrétně já teda vůbec (usmívá se).

A jak jste si užívali atmosféru? Dorazilo hodně lidí, a to i z Havlíčkova Brodu...
Určitě moc. Věděli jsme, že jich bude dost, i kvůli těm samolepkám. Je to fajn, podle mě jsou takové věci pro hokej jedině dobře, aspoň má potom zápas nějakou atmosféru. Lidi se baví, dělají si naschvály, ale pokud je to v nějakých mezích, tak proč ne.

Ve středu vás doma čeká Hradec Králové, budete hrát?
Já doufám, že ano, že se to nějak nezhorší. Cítím se dobře. A taky se těším. Už kvůli tomu, že jsem v Hradci čtyři roky hrával, takže tam znám spoustu kluků. Věřím, že vyhrajeme.

Co by mělo na Hradec platit?
Myslím, že to nebude tak urputný zápas jako v Jihlavě. Hradec hraje hodně dopředu, víc než v sobotu Jihlava. A my taky, i když v posledních dvou zápasech jsme zrovna moc gólů nedali. Tak snad to tam zase začne padat a lidi se budou bavit.